Poslední myšlenka

Tak se musím trochu vypsat ze zážitků posledních dní. Ne teda že by byli nějak důležité, ale fakt nechci čekat do doby kdy zapomenu detaily.
Můj první týden byl naprosto plný mých maličko depresivních stavů, nudný /ale já se v tom vyžívám, kdo mě zná ten ví/, plný samoty, prostě dosti náročný na psychiku. Přežila jsem ho /i když po tom co následuje tento týden si nejsem jistá jestli to mám oslavovat či ne;)/.
Teď mám u sebe Kač. Krom toho že jakékoliv narušení mého osobního "teritoria" považuju za strašlivé /ale v jejím případě alespoň snesitelné:)/, a že ona je zrovna ta nejstřelenější osoba z mého okolí, mě ještě ke všemu donutila v úterý ráno /ráno je vlastně dost nadnesený výraz, protože to bylo v jedenáct hodin.....no jo to prázdninové vstávání...../ jít ven na rozcvičku. Za podpory mého mladšího, šíleného bratra se jí to nakonec povedlo,ale mám dojem, že jsem musela mít dočasné zatemnění mysli.:) A jinak? No jak bych to jen popsala....Prostě si představte střelenýho pražáka na vesnici....Myslím že k tomu není ani potřeba moc fantazie...;)