Realita
„Nepřibližuj se ke mně!“
Vidlička jí proletěla kolem hlavy a zapadla za kuchyňský stůl. Pokusila se ho uklidnit, ale bylo to čím dál tím horší. Mlátil pěstí do zdi a několikrát to odnesl i její obličej.
„Proč to děláš? Proč jsi pořád tady i když víš že to nebude lepší. Že se to nezmění. Tak sakra proč?!?
Nepříčetnost mu přímo sálala z celého těla.
„Víš že ti budu ubližovat. Víš že tě to bude bolet! Tak proč se hergot nesbalíš a nezmizíš?!?“ sesunul se do rohu místnosti na zem, skryl hlavu do dlaní a hystericky se rozvzlykal. Došla k němu, klekla si vedle a objala ho.
„Protože tě potřebuju…“