Poslední myšlenka

"Pusť mě tam už, sedíš tady dvě hodiny", lomcuje mi rukou brácha. V klidu odešlu zprávu na ICQ a podrážděně mu už po pátý zapakuju že tu sedím sotva pět minut. "Nechápu že ty si vždycky vzpomeneš že sem chceš když jsem tady já, jinak si toho pitomýho počítače ani nevšimneš!"
"Ale ty už tu sedíš dlouho" vede si svojí brácha a jde si stěžovat mámě.
"Táhni!" hodím po něm lahev sodovky co mi stála u nohy.

---

o pět minut později

Za hlavou se mi ozve zvuk jako od samopalu, vydávaný pusou mého milovaného bratříčka a zezadu mi přiletí pohlavek.
"Co po tom klukovi házíš?" Ano, hlas mé mamky. Zase jsem já ten vyvrhel.
A ani se nenaděju a zjišťuju že nevidím na monitor.
"Ukliď si to!"
Přede mnou se tyčí obrovská hora vyžehleného prádla.
"Já nevím, že ty mi to s oblibou flákneš vždycky před nos abych neviděla!"
"Alespoň tě to donutí se zvednout a uklidit si to!"
Vezmu do ruky ponožky až z vrchu komínku a za zvuků dopadajícího granátu je mrsknu po bráchovi.

---