Poslední myšlenka

Seděla v křesle u krbu. Oči jí chvilkama  zalétly k dvěma postavám v rohu. Prohlížela jejich siluety. Sledovala každý jejich pochyb. Ale tak aby jí nikdo neviděl.
Jejich vzájemné něžnosti. Jak moc jí ubližovali. Jak moc ran na její duši způsobovali. A jak moc si přála aby doteky které mu věnoval patřili jí…Alespoň jednou.
Bolestně zavřela oči a odvrátila hlavu.
Až příliš si jich obou vážila, než aby dala najevo že jednoho z nich miluje víc než kohokoliv dosud.  

------------------------------

Prohlíželi se navzájem. Dlouhou dobu nepadlo jediné slovo. Potom zvedl ruku s flaškou a natáhl jí k ní. Přijala jí , trochu se napila a položila flašku mezi ně na zem.
„Co bys teď chtěla nejvíc?“ díval se stále na ni, ani na chvilku pohledem neuhnul.
Odvrátila hlavu. Pravdu mu říct nemohla, ale lhát mu také nechtěla. Zvolila nejmenší zlo.
„Dát ti pusu.“ letmo koukla na jeho obličej. Bude se smát? Mračit?
Neudělal ani jedno z toho. Jen si jí stále prohlížel.
„A proč to neuděláš?“
Chvilku nevěděla jestli to myslel vážně. Jestli se třeba nepřeslechla, ale výraz který teď měl jí přesvědčil o tom že to opravdu řekl.
Vyčkával. Nechal další krok na ní.
Sváděla sama se sebou vnitřní boj. Jak ráda by tohle udělala. Bylo to přesně to, po čem toužila celé ty týdny co ho zná.
Ale neměla na to právo. Věděla že to není správné. Jak pro něj, tak pro ní.
Zavrtěla hlavou a pomalu se začala zvedat ze země.
„Půjdu si už lehnout, je pozdě.“
Následoval ji s prázdným pohledem.
Něco ji nutilo se ještě otočit. Udělala to. Stál těsně za ní.
„Krásný sny…“ řekl trochu zastřeně.
Prohlédla si každý kousek jeho obličeje, jako by ho měla vidět naposledy a podívala se mu zpříma do očí.
„Můžu ti dát pusu na dobrou noc?“ nadhodila jemně a snažila se nedat na sobě znát napětí.
Jeho obličej měl stále zvláštní výraz, neusmál se, nezamračil, jen si jí levou rukou přitáhl blíž k sobě a sotva neznatelně kývl.
Přiblížila své rty k jeho a jen lehounce se jich dotkla.
Rukou jí zajel pod vlasy a prsty jemně promnul zátylek aby nebyla tak napjatá a když se od něj odtáhla vtiskl jí ještě jeden větší polibek…
Pak jí prudce pustil.
Dýchala přerývavě. Nemohla uvěřit tomu že se to opravdu stalo. Pak se vzpamatovala.
„Dobrou noc“ vyrazila ze sebe přidušeně, otočila se na patě a vydala se ke své ložnici.
„Dobrou“ zašeptal za ní.
 Slzy které jí tekly z očí, když pomalu stoupala po schodech už neviděl.
Zrovna tak jako ona neviděla ty jeho.

------------------------------

Nikdo netušil co prožívá. Jak moc jí bolí vidět je spolu.
Zvedla hlavu, do teď skloněnou v dlaních. Své místo v křesle změnila za parapet u okna.
Dívala se jak se smějí. Blbnou spolu. V jejich chlapeckých očích září jiskřičky hravosti. Ne, nikdy jejich lásku nepovažovala za perverzní, úchylnou nebo zvrácenou jak to někteří nazývají. Milovali se. Potřebovali se a to bylo podstatné.
Usmála se pro sebe. Byli oba její přátelé. Záleželo jí na nich. A když někoho milujete, chcete pro něj to nejlepší i za cenu že to nebude s vámi…. A oni byli šťastní….Alespoň pro tuto chvíli…